Příběhy

 

Příběhy

Vedle krásných a kvalitních produktů GoldBee chceme vyzdvihovat i morální hodnoty.

Moc dobře víme, že šaty dělají člověka.
Pokud je takový člověk krásný nejen zvenku, ale i zevnitř, vytváří se dokonalá kombinace. A jelikož dokonalé kombinace milujeme, rozhodli jsme se tuto filozofii prolnout celou značkou GoldBee.

Naše myšlenka je jednoduchá: Snažíme se vnímat a podporovat dobré skutky ve společnosti a samozřejmě takové skutky i konat.

Kolekce GoldBee jsou věnovány lidem či organizacím, kteří si svými činy zasloužili naše uznání.

O tyto příběhy se s vámi podělíme zde na webu psanou i ilustrovanou formou.

Dům pro Julii - dětský hospic

Nezisková organizace poskytující podporu rodinám s dětmi se závažným onemocněním. Pečovatelky a zdravotní sestry docházejí do domácností a pomáhají s péčí o děti. Rodiče si mohou od náročné péče odpočinout a předcházet tak vyčerpání a syndromu vyhoření.

Zároveň organizace realizuje výstavbu dětského hospice Dům pro Julii. Místa, kde zkušení zdravotníci, pečovatelé, psycholog, duchovní, sociální pracovník a další poskytnou tu nejlepší možnou péči v těžkém období. Dům pro Julii nabídne péči odlehčovací pro dlouhodobě i krátkodobě pečující, i možnost společného prožití terminálního stádia onemocnění.

Více informací na www.dumprojulii.com

Příběh Julinky očima maminky Petry:

Čím jsem starší, tím častěji si uvědomuji, že každý si nese svůj kříž, a smrt dítěte patří mezi ty nejtěžší. Kdo to nezažil, nemůže nikdy zcela pochopit tu bolest, bezmoc a prázdnotu, jakou pociťuje rodič, který nemůže pomoct svému dítěti...

Pan doktor z dětské pohotovosti na Bulovce nás poslal s naší půlroční holčičkou dvakrát domů. I po letech mám problém mu odpustit. Po bezesné noci už jsme se nenechali odbýt a vyžádaný pediatr nás sanitkou okamžitě transportoval s podezřením na pneumokokovou meningitidu na Karlov, dětskou úrazovou JIRP. Přitom stačil zákrok za padesát korun, jedno píchnutí do prstu, a z něj zjištění hladiny CRP. To naše - pozdě - už bylo 350.

Nejhorší obavy se bohužel naplnily a nákaza pneumokokem se potvrdila. Doma s pomocí internetu zjišťujeme, o jakou hrůzu jde, a varianta ohluchnutí nám připadá jako malé vítězství. Lékaři neví, dítě musí být uvedeno do umělého spánku, postupně přestávají fungovat ledviny a Julinka je napojena na mimotělní oběh.

Péče lékařů i sestřiček je perfektní. Jak asi spí někdo, kdo pracuje v podmínkách, kde úspěšnost léčby a zásahu je spíš 20 než 80 procent? Všechny ty úrazy, předčasně narozené děti, urgentní příjmy musí být velké sousto i pro otrlé. Oddělení, které ve vypjatých, život ohrožujících případech funguje bezchybně, není absolutně připraveno na komunikaci, pomoc rodinným příslušníkům, kteří se často v kritické situaci, v jaké se náhle ocitnou, orientují jen těžko. Není tu psycholog, který by s vámi mluvil. Není tu lékař, který by s vámi rozebíral možné varianty diagnózy, a který by vám předepsal prášek na spaní, protože nemůžete oka zamhouřit. Není tu kněz, který by pokřtil, vyzpovídal či dal poslední pomazání odcházejícím duším a povzbudil pozůstalé.

Tu nejhorší pravdu se dozvídáme jednou větou, která je následována dotazem na možnost použití srdce našeho miminka k transplantaci. „Mozek je nenávratně poškozen, z etických důvodů už nebude napojena na umělou ledvinu.“ Jak dlouho může fungovat tělo bez ledvin? S transplantací bez váhání souhlasíme a nezbývá než čekat. Srdíčko naší holčičky s váhou 8 kilo v půl roce je silné a dokáže fungovat dalších 9 dlouhých dnů. Dnů, kdy prosím lékaře, aby už Julie mohla klidně odejít, a jsem si jistá, že bych využila práva na euthanasii, pokud by to bylo možné. Aby netrpěla. Držím v náručí dítě, které se zrodilo z naší lásky na krátkou dobu sedmi měsíců, kdy nám a svému bráškovi dělalo jen radost. Julinka se vydala na svou poslední cestu tam, odkud není návratu.

Po deseti letech od tvého odchodu, Julinko, začíná růst Dům, který ponese tvoje jméno. Dětský hospic, který bude sloužit rodičům, kteří se ocitnou v naší situaci. Nám už tě nic nevrátí, ale projektem můžeme pomoci dalším rodičům v situaci, kterou si nedokázali nikdy představit, že budou muset prakticky řešit smrt svého dítěte.

Věřím, že bys za to na nás byla pyšná.

Máma Petra

Přispět na dobrou věc, která dává smysl můžete i vy. Navštivte web dumprojulii.com nebo použijte QR kód:

Matka tří dětí zemřela, když svým tělem chránila těhotnou ženu

Tento příběh se odehrál v Sydney v roce 2014. Byl další všední den a Katrina šla se svými dvěma kolegy o pracovní pauze posedět do nedaleké kavárny. Z této kavárny však už nikdy neodešla. Podnik přepadl a obsadil muž s brokovnicí v ruce.

Útočník z Iránu držel hosty v podniku jako rukojmí několik hodin.



Vznesl několik požadavků, kterým nebylo vyhověno. Začal ztrácet nejen trpělivost, ale i opatrnost. Toho chtěl využít manažer kavárny, který se na útočníka vrhl. Při následné potyčce byl však smrtelně postřelen. Policie se ihned poté rozhodla k zásahu. V nastalém zmatku začal útočník střílet na všechny strany. Katrina se ocitla uprostřed palby. Místo toho, aby co nejrychleji utíkala k východu, snažila se pomoci těhotné Julii Taylorové. Při přestřelce byla následně několikrát postřelena, kdy jedna z kulek zasáhla důležitou tepnu. Katrina upadla do bezvědomí a chvíli na to její život vyhasl.

Podle očitých svědků Katrina vlastním tělem ochránila těhotnou Julii Taylorovou a obětovala svůj život za její.

Hrdinský čin ze života běžného člověka. Příběh, který se sice odehrál na druhé straně světa, ale mohl by se stejně tak odehrát u nás. Kolik odvahy a vůle stojí udělat něco takového pro druhého člověka se můžeme jen domýšlet.

Katrině jsme se rozhodli věnovat naši druhou kolekci dárkových tubusů.

KDYŽ VŠICHNI UTÍKALI VEN, ON ŠEL DOVNITŘ

První příběh se pojí s tragickou událostí 11. září 2001, kterou jistě všichni znáte. Je jím teroristický útok na mrakodrapy zvané "dvojčata" v New Yorku. Tato událost otřásla celým světem.

Hasiči při této události zachránili spoustu lidí, kteří byli uvězněni ve Světových obchodních centrech a v Pentagonu. Poté co letadlo vletělo do budov, hned jak to bylo možné vešli hasiči dovnitř a snažili se zachránit co nejvíce lidí. Když se budovy zhroutily, mnoho hasičů zahynulo. Přesto další hasiči stále hledali lidi uvězněné pod troskami. Mnoho lidí zemřelo. A zemřelo by jich ještě víc, nebýt právě těchto statečných hasičů.



Jedním ze zasahujících hasičů byl George Johnson, který riskoval svůj život pro druhé.

Utíkal dovnitř, zatímco všichni utíkali ven. George Johnson se rozhodl nasadit svůj život v šanc pro záchranu ostatních lidí. A na takový hrdinský čin by se nemělo zapomenout. George je také známý z fotografie, která oblétla celý svět. Společně se dvěma dalšími hasiči (Daniel McWilliams a William “Billy” Eisengrein) byli totiž nevědomky vyfotografováni, mezitím co po útocích zvedli americkou vlajku na tzv. Ground Zero. Vlajka se po pořízení fotografie záhadně ztratila a našla se až v roce 2014. Johnson i McWilliams jsou dodnes aktivními hasiči. A podle nás si zaslouží velké uznání a úctu.

SLOGAN “THE WORLD STANDS ON PEOPLE” MLUVÍ ZA VŠE. KAŽDÝ Z NÁS MŮŽE MĚNIT SVĚT K LEPŠÍMU MALÝMI NEBO VELKÝMI ČINY.

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení